Zahřívací kolečko kolem terminálu a další úvodníky

2.1.2008

První den v nové práci stál za to. Na rozdíl od mých předchozích zaměstnání, kde jsem zpočátku zpravidla mlčky okouněla, či rádoby chápavě přikyvovala služebně starším kolegům, letectví přistupuje k novým přírůstkům daleko akčněji. Na přivítanou nás nastrkali do autobusu a vyvezli na spanilou jízdu kolem letiště. Samozřejmě z druhé strany, než jezdí MHD, a s patřičným výkladem. Jakožto osoba, které nebyl nadělen orientační smysl, jsem z kroužení po letištní ploše moudrá nebyla. Věřím tedy, že mi bude poskytnut dostatek času k tomu, abych si osvojila, kde má jaký terminál prsty.

Kaviár, chlebíčky a šampaňské se po návratu z okružní jízdy bohužel nekonaly, ač by k tomu význam akce sváděl. Kdo se cítil vyčerpán a hladov, musel vzít zavděk stravou a nápoji z automatu.
Následovala uvítací přednáška, na které bylo finálně představeno, co že ta práce na odbavení vlastně obnáší. Kdo se ještě držel zbytků iluzí o tom, že by mohl ve svém životě uchovat alespoň nějakou parodii na pravidelný režim, byl bleskově konfrontován s krutou realitou. Pokud bychom považovali dvousměnný provoz za záležitost, která dokáže člověku udělat ze života bramboračku a trojsměnný za guláš útočící na základní lidské potřeby střídání spánku a bdění, tak je letištní způsob plánování něco na způsob narozeninového dortu z dílny pejska a kočičky. Směn je asi 15 druhů a fantazii při vymýšlení jejich délky a časového rozvržení během dne se meze nekladly. Za vrchol kreativity budiž považována směna dělená, kdy zaměstnanec stráví v práci v podstatě celý den, přičemž je mu uprostřed směny poskytnuto několik hodin volna, které může strávit dle libosti. Například si postavit v Divoké Šárce stan a dospávat deficit.

Obdrželi jsme také rozvrh hodin, podle kterého bude po příští tři týdny probíhat naše převýchova v check-in agenty. Od zítra usedneme do školních lavic a budeme dráždit mozkové závity provozními předpisy, zapeklitostmi věrnostních programů, bezpečností práce, rozeznáváním cestovních dokladů od průkazek do knihovny a dalšími věcmi. Nakonec nás prý naučí obsluhovat odbavovací systém. Představuji si ho jako pěkně barevný a graficky vyvedený prográmek, kde se panáčci usazují na sedačky v letadle. Když to všechno zvládneme a nepokoníme závěrečný test, budeme vypuštěni do ostrého provozu. Nejdřív pod měsíčním dohledem někoho zkušenějšího, následně sami. Inu, děj se vůle Boží. Zítra si hlavně musím sednout vedle někoho normálního, což snad nebude příliš náročná mise. V kurzu je nás deset a vyloženě retardovaně, protivně ani divně se zatím nikdo nejeví.

Nakonec nám bylo doporučeno, abychom si druhý den ráno pelášili vyřídit vstupní karty, čímž získáme mnoho benefitů. Kromě toho, že odpadne nutnost ukazovat na vrátnici občanku, budeme moci jako oficiální zaměstnanci začít využívat pozitiva společného stravování. To je poskytováno v několika jídelnách nacházejících se tak různě po celém perimetru letiště. Jelikož na žrádlo se dá utáhnout takřka každého, hodnotíme s kolegy pořízení oné kouzelné věci jako dobrý nápad a dáváme si sraz na zítřek v půl osmé před terminálem.